Již dokonáno!

Již dokonáno! – Jako válečník,

jenž nepřemožen sic předc na zem klesá,

tak odpočívám... padl reků šik,

a smrti démon nad oběťmi plesá.

Již skončeno! – Utichnul bouře řev

a duše zas se v chladná ňadra vrací;

vyrovnán spor, vymazán všechen hněv,

krvácí duše, staré modly kácí.

Však kletba tíží srdce básníka,

že, když se zdá být v míru s celým světem,

zas srdce hlas chrám války odmyká

a nová píseň neštěstí jde světem.

A na bojišti v slunce západu

stojím zde sám a kolem ticho vládne,

myšlenky plní mysl v neladu

a marně ptám se, mé kdy srdce svadne.