Již kvete hloh...

Již kvete hloh – má plané (víš to?) kvítky,

moc tyčinek a jeden pestík, dítě;

však pozor dej! jsou pchavé jeho snítky,

jen zlehka shýbej je, ať nezraní tě!

Již kvete teď; na mezích, v lese, všude –

Ó, pamatuješ, jak nám tenkrát bylo –?

A pomyslíš, jak po letech nám bude?

Ah, planý hloh! Teď všude je ho bílo!

A oprchá! (Hloh planý snadno vadne!)

Znáš zvonu hlas, když doznívá, když vyzní?

Květ chrysanthem, když z listů září za dne

a za noci když po paprsku žízní?

Již kvete hloh – – Pojď, dítě, sedneme si –

Ten bílý hloh – jak dráždí oko k pláči!

Teď plny jsou ho parky, stráně, lesy

a jeho bělí černý Smutek kráčí...