Již odvyknul jsem přísahám.

Již odvyknul jsem přísahám,

co jsem zlý smích na rtech Tvých zočil,

při Tvého zraku výčitce

mi krve proud do tváře vskočil.

A nevěříš-li přísahám,

na ránu ňader mých pohlédni,

však růžemi ji neskrývej,

radš svědomím dotknuta zbledni.

Ni ruky do ní nevkládej

a nepokrčuj ramenoma, –

chcešli tu ránu zacelit,

tož zulíbej ji svýma rtoma.