Již svatá lidská důstojnosť

Již svatá lidská důstojnosť

neznáma lidem – nuže,

což divu, že nám přísluší

jen jmeno ještě z muže?

Či může ten, kdo k bublinám

jen touží na své pouti,

jen bludným světlům koří se,

též mužem, rekem slouti?

O, jen se točte do syta,

ba můžete se smáti!

svět též se náhle zatočí

a vás – vás nechá státi.

Vás pomine, vás odhodí,

až k dílu stoupí, sláva,

a k chudým půjde, bída jen

jí reky vychovává.