Již tedy zase, osude,

Již tedy zase, osude,

nás do boje vyzýváš

a sotva ztichlou nenávisť

ve plamen rozehříváš?

A třeba se i honosíš,

že vítězství ti jisté,

že shrotíš naše nadšení –

my nejsme fatalisté.

My svatou snahou puzeni

se sudeb nelekáme,

my co rytíři pokroku

strašidel málo dbáme;

my porážku i vítězství

budeme vítat vděčně,

neb každá zloba potrvá

jen na čas, pravda věčně.