Již v červáncích se západ rumění –

Již v červáncích se západ rumění –

Jde vzpomínka, a tmou se na mne dívá,

sad usnul, ztichli kosi, noc se svívá,

a slavíci již mlčí, zasněni.

Kol na všem leží těžké mlčení.

Mha padá s oblak chladná, hustá, sivá,

a v mraku pluje luna mlčenlivá,

a hladina se, tichá, nepění.

Sní jezero jak čisté zrcadlo,

v něm obrazí se nebetyčné skály,

do tůně nebe hvězdné zapadlo.

Klid kolem je a vše je neživé...

mrak lunu zakryl, stíny velké vstaly

jak před bouří – kol Ticho tíživé.