JÍZDA V NOCI

Okno mé za noci

je náruč má,

zahradu dole,

střechy, chlumy, daleká pole

objímá.

Veselá cesta obloha je.

Zlatem kovaný vůz jak jiskří na ní!

Hříva mých koní vlaje,

a já své milování, –

dláždění zvoní zlaté! –

vezu ti po tisícáté.

Svítilnou na špici oje

měsíc se pohoupává

a já je vidím,

a já je vidím,

ústa tvoje

dravá.

Věřím a vím:

Překrásnou píseň cestou si vymyslím,

neboť můj vůz až po nápravy

přebrodil splavy

stříbrných řek,

co šumí jak vzdálených lesů vzdech

na ústech

milenců, milenek.

Věřím a vím:

Vyhlížíš, čekáš – já přijet’ smím...

A k ránu,

ty budeš u okna otevřeného,

uslyšíš kola vozu mého

a já,

a já – s objetím horoucím, nedočkavým

u tebe stanu.