JÍZDOU MORAVSKÝM POLEM.

Vlak mořem tmy se hnal jak žralok dravý,

v tom náhle tajný děs mi v duši vzbují:

tmou noci ke mně zvuky doletují,

jak v dáli kdes by vraždily se davy.

A reka zřím, kol jeho zářné hlavy

jak plukové se smrti zasvěcují,

jak stádo lvů, jež sehnáno je v sluji

a v ni se valí dým a plamen žhavý.

Zřím smrtí hynout šiky zadávené,

jak kolem krále v hromadách se kupí,

krev z ran jim tryská, oko vytřeštěné,

Zřím prchajících proklínati tlupy.

V tom jak stín Jidášův cos kol se žene

a v divých mukách nad sbitými úpí.