Jízdou

V tmě jízdou za jarní noci se světla noří a hynou,

hasnoucí pozdravy vsí a blízkých měst.

To velké svítící oči z vod vynoří se a minou

lampami rozsetých bydlišt, ohnivým jiskřením hvězd.

Těch nočních zastávek ospalé, změtené tváře,

zpěv dialektů, řeč kilometrů těch ujetých!

Pak ticho zas polí a lesů, noc tmavá v jaře,

mír tušených rovin, hluboce spících a osetých.

Sasanky cítím a podléštky v březovém háji

se krčit v stříbrném světle měsíce,

bystřiny, hlasně s temných strání naříkají,

raněných stromů pláče i voní silice.

A lesy šumí ukolébavkou dlouhých plání,

hle, vody se rozstříbrněly svítání úběly.

Jak vyděšeného ptáka zavolání

vlak vykřik' si rozryvně mezi tunely.