JIZERA

Je to zelené.. je to stříbrné..

jsi-li to ty sama, Jizero,

či ty jsi to, smaragde Angaro?..

Je to chladné.. je to sršící,

vzbouzí to žár a pere to krev..

tak jenom krásná žena

obnažená

a v houštinách vlasů zahalená

je chlad i žár i krev!

Ale nač vidět tě ženou,

když ty jsi Voda, tajemný proud,

z obřích ňader vyvěrající!

Ne, ty nejsi lstná, ni vratká, ni mstivá,

jen podobně umíš zpívat a laskat,

a nejkrásnější, však tys to věděla,

tenkrát jsi byla, když táhli pstruzi

a dítě stálo nahé

v tvé veliké pěně po kolena..

A proto jsi stříbrná, proto jsi smaragd,

proto jsi sama to,

Jizero.. Jizeruško..