Jižní cesty.

Jižní cesty plny vůně,

a mé srdce po těch našich

stůně.

Po těch našich s mákem vlčím,

kde mi srdce tolik bije,

a já mlčím.

Tolik bije, když mi v oči

zahledíš se někdy dlouze,

že se hlava točí.

Někdy dlouze v srdce padnou

naše, a ty jižní cesty

při vší záři blednou, chladnou. –