Ó jižní révo má, na sever vyhoštěná,

Ó jižní révo má, na sever vyhoštěná,

jak zralé hrozny Tvé mě obklopují všude!

A přece v objetí Tvém každý sval mi sténá,

po každém polibku mně větší žízeň zbude.

Jsem teď již touha jen po panenské Tvé něze,

po něze tělesné i po Tvé upřímnosti.

Jak moucha malátná po jarním slunci leze

mé tělo žíznící až do stárnoucích kostí.