Jižní sloky.

Když moře tiché, modré je,

mám duši plnou naděje,

tvou ruku v svou bych pojala,

sladká ti slova šeptala,

jak moře tiše s úsměvem:

„My spolu jednou cestou jdem!“

Když nad mořem je zlato hvězd,

mne teskněji tu v duši jest,

svou hlavu k tvé bych sklonila,

v tvém zraku hvězdy spatřila,

a řekla bych: „Co nad mořem

hvězd svítí, je jich v srdci tvém.“

Když moře stená, burácí,

můj krok se temnem potácí,

jak vlna k skále zaletí,

já klesla bych v tvé objetí

a řekla bych ti němým rtem:

„Než zhynu, mé si srdce vem!“