Jizvy

Kde válčil jsem všude? Nu, v Karpatech, pane můj milý,

a v Rusku a Francii potom, kde perná čekala práce.

U Verdunu? Ovšem, u Vouziers též jsme se bili,

oj, jedna byli jsme duše a ani jediný zrádce.

Mé medaile? K čertu! Ta jizva na mojí hlavě

a tady na ruce druhá – jen pohleďte na ni! –

to, milý můj pane, má vyznamenání,

leč – jen že se ptáte, já netoužím po cti a slávě.

Zda bolí ty jizvy? Ne, pane, nebolí pranic.

Jen ptejte se, rány a mozoly bolí-li, matky,

když pro děti dře se a lopotí – cit je to sladký,

a my se pro volnost bili a děti, tak daleko od našich hranic.

A přece – je pravda, když pak jsme přijeli domů

s tou radostí, všecko jak září tu v svobody vesně,

a zřeli tu lenochy, zloděje hýřit, oh, u sta hromů!

nu, nechci vám lháti, ty jizvy mne bolely děsně...