JO. (III.)

Zlý střeček zabzučel jí zas kol ucha

a v nový běh se vyděšená dala,

přes Isthmus divoká ji vášeň hnala,

pláň pouště před ní dálná, pustá, suchá...

Až konečně – ji nezklamala tucha, –

před kmetem Nilem v šumném sítí stála,

on skryl ji v houšti třtin a v sluch jí hrála

vln hudba, v které srdce Kosmu buchá.

„Tvá kletba sňata, Inachova dcero!

Již věštba Promethea splnila se,

hleď klidně, žena zas, v dob příštích šero!

Ty matko králů, věčná Isis v řase

svých mlh se vtělí ve tvůj symbol všude,

a velký Herkul pravnukem Tvým bude!“