JOHN BALL.

– ,Jsi pomaten a v těžkých vězíš bludech!‘

– „Ne, leč než vy, chci všecko jinak jen,

nápravu církve v hlavě chci i údech,

noc v lidu zaměnit chci v jasný den.

Jsem proti vína přeměně a chleba

a proti zpovědi a odpustkům,

vím, co je lidu, co nám všem je třeba

i kostelům; jeť vesmír Páně dům!“

– ,To církev svatá všecko zavrhuje!

Ty křivdy všeliké jí metáš v líc.‘

– „Tím, čemu učí, lidstvu pouta kuje,

a tradic klamných vždy má víc a víc.

Jsem proti papežství, nač to? Již dosti!

Nic nespasí nás nežli čistý mrav,

jen v Boha důvěra a vzorné ctnosti,

ne to, co papež chce a kněží dav!“

– ,Nuž, k smrti přichystej se, umřít musíš!‘

– „Nuž umru rád, již odveďte mne hned!“

– ,Až ráno znovu k životu se vzrušíš,

zříš světlo boží jistě naposled.

Hleď, s rozsudkem tam posel králův kluše,

nuž slyš, než ze žaláře půjdeš ven!‘ – – –

– „„Chce králová, chci já, jak velí duše:

John Ball buď z vůle naší svoboden!

Má každý právo mínění své říci

a každý dle své vůle volně věř!““ –

I rozprchli se kněží bledí v líci,

a rozprchla se lidu dravčí zběř.