JOHN HAWKWOOD REPUBLICE FLORENTINSKĚ

Jsou doby zlé. Dnes přítel vzácný jest a cenný,

sám Říma velekněz kdy vydal na vás klatbu.

Boj hlásá vám a okovy a smrt a pleny.

Kdo padne v poli s ním, zde nemá odpuštění,

kdo dá se na milost, buď za otroka prodán,

kdo po obchodu jde, haj svobody a jmění.

Já nesoudím, co s otcem křesťanstva tě dvojí,

teď slouže vám. Jdu vaším jménem na odvety:

boj, lup, měst zážehy mstu vaši upokojí.

Jak orel hor spár brousím tvrzí o balvany,

jak sokol ve křoví rvu bílé holubice;

jsem strakou na zlato, výr – Říma na havrany.

Plať! kdo chce duši tuto uchovati v těle,

plať! kdo chce míru doma, plať! chtě válku v poli,

plať, obci svobodná, jsem tvůj, hrom v nepřítele!

Kdo platí poctivě, mou pěsť má i mou péči!

Proč Pise lakomé jsem služby vypověděl?

Jen tučnou náplastí se jízvy meče léčí.

I onen Samaritán – z Písma důkaz vedem –

lil raněnému do ran oleje a vína,

ba nadto krčmáři zaň ještě platí předem.

Plať! Pak mou rukou veden po svém soku šlapeš!

Mám tlupy oddané a vítězné. Chtěj s námi:

tvým pověžným buď císař, kaplanem tvým papež!

Jen k spravedlivým potom údělům mi kročte!

Vy žold, my pěsť a hlavu. Krev jest vláha těžká –

i vítěz nezištný si každou krůpěj počte!

A měl by po právu si čítat dvojnásobně!

Krev za vás padlých – tolik přátelů vám méně,

krev padlých proti vám – a nepovstanou zlobně.

Jsem žoldák poctivý. Váš! Nekupčím už: Kdo víc!

Kdes padna s tlupami, nic potom nechci na dlaň,

jsa ovšem vítězem, plen dělím na polovic.

Dva constablové moji po Faenze pádu

– krev chladná englantská, jak ona v mých i žilách –

mně o zajatou mnišku vedli spor a vádu.

Jest onoho i toho mladá panna cudná.

Což metat los, jak pohan o Kristovu sukni?

Jsem poctivý, chci kázni. Pochyba miň bludná:

Jak na kolenou klečí beruška ta stichlá,

já rozvrhnul ji dýkou od hrudi až k lůnu

bez necty panenství; mrouc, jenom vděčně vzdychla.

Dím bez chlouby ten doklad slavné Signorii:

Hle, není ve mně lsti. Kdy kořisti se dělí,

ni svojím nejdu po zvůli; v jich úctě žiji.

Mé hvězdy smrt-li velí ve vašich mně službách,

buď psáno kancléřem též do závazných úmluv,

co jako křesťan chovám v posledních pak tužbách:

Mne jednou pochovej dÓm Florencie skvělý!

Hrob v lodi tam se znač mi zlatou jména stuhou,

kde psanci Dantovi Jste pohřeb odepřeli.

Já rodem cizinec, jsem vaším věrným sluhou.