JOHN SAMBO

V Paříži byl před půldruhým rokem

mně John Sambo, boxer, v lásce sokem.

Vystupoval v cirku na předměstí,

drtil žebra železnou svou pěstí.

Byl to černoch černý jako vrána;

ona jméno měla Liliana.

Vlastí její byla Normandie.

Bělejší pleť měla nad lilie.

Chodil jsem s ní večer na procházky.

Cosi rušilo však štěstí lásky:

Pocit mě vždy jímal na bulvárech,

že už vězím v netvorových spárech.

Proto pravil jsem k ní: „Liliano

miluješ mě? Vím, že řekneš: ano!

„Kdybys mě však vskutku v lásce měla,

méně se mnou byses procházela.

„Pokojíček v poschodí mám šestém,

líp’ nám bude tam než chodit městem.

„Dveře zamknem’, děvče milované,

černoch tvůj se na nás nedostane.“