Jonák z hor.

A já jsem jonák z českých hor,

zřím dolů na pláň i na bor.

Sluníčko svítí nejprv zde,

a nejposledněj’ odtud jde –

a já jsem jonák český!

Zde Vltava se temení,

já piju ji hned z pramení,

a dřív než do kraje chce jít,

nohou ji mohu zastavit –

a já jsem jonák český.

Mé hory jsou mým domovem,

tu bouře táhnou kolkolem,

a ať si z hor neb z kraje hřmí,

nad všecku bouři zpěv můj zní:

„A já jsem jonák český!“

Zuří-li bouře pode mnou,

modrá se nebe nade mnou;

mne bouře zná, já pěju jí:

„Nech otcův domek v pokoji,

a já jsem jonák český!“

A zavzní-li zvon na poplach,

že vlast mou plení krutý vrah,

tu sejdu s hor a páže mé

cizáky z vlasti vyžene:

a já jsem jonák český!