JOS. KUCHAŘ.

Ven se dívám. Různo v kraji

drobné děti sobě hrají.

Tam hoch jeden mrská káču –

když jej vidím maně pláču.

Běží za ní jako kotě –

mládí mé, jak nelkát pro tě.

Také jsem kdys káču honil,

žití soumrak se pak sklonil.

Přešly také lásky doby,

nyní kolem mne jen hroby.

Ven se dívám. Různo v kraji

drobné děti sobě hrají.