JOSEF CHALOUPKA.

Ty zajdeš jednou bídně, chlapče,

jak velbloud někde na poušti...

Ty’s nějak jako sopka začal

a to se těžko odpouští.

Proč nechrlíš už oheň, lávu

a neděsíš kol prahory?

Proč zmlkl si a nevypouštíš

dým všemi svými otvory?

Ach, běda! Co tě, co tě ještě

před bídnou smrtí zachrání?

Vždyť začínáš být melodický –

a to dnes značí chátrání!