JOSEF II.

Ach, Franzi, Franzi, to jsem unaven –

zde u krku mi uvolni to – tak –

a nech mne chvíli – zuj mi střevíce

a podej trepky – půjdu hnedle spát,

hned svlékneš mne – jen co si oddychnu

po dnešním plesu. – Pěkný úděl to,

být císařem! „Jen šetřit – šetřit se!“

mi říká doktor!, „pomůže jen klid!“

Klid císařův! No, Franzi, není-li

to k smíchu zrovna? Samé porady

a stížnosti a mrzutosti jen

od rána božího až po večer,

a večer plesy, cercle, hostiny

a divadla! Uf! Kliden zůstaň si,

kdo dovedeš to, když ti bouří žluč,

když siješ rež, a sklízíš bodláčí,

když vše, co chtěl jsi, snil a budoval,

ti podlamují! Těžké starosti

mám s Belgií – snad už je ztracena –

a v Uhrách také – samý nepokoj.

A ke všemu teď ještě panstvo z Čech

vzdor začne zvedat – chtějí český sněm

a usnášet se – stará práva prý –

snad naposledy, zdali ráčí nám

povolit berně – oh, já do duše

jim vidím na dno, neodpustí mi

té roboty, a pfaffi také štvou.

A víš, co teď si zase vzpomněli,

by pozlobili svého císaře?

I v blízkosti mé neostýchají

se česky mluvit – sám jsem slyšel dnes

Kinského mluvit se Šternbergem

tak zcela nahlas – abych jen si všim’!

Ta zpupnost bezmezná, když vědí přec

a dobře, co je vůle má a sen!

Té řeči, Franzi, nejsem odpůrcem,

nechť dál jen si tak mluví sedláci,

když je jim milá, k jejich lopotě

snad hodí se jak sprostá halena;

já sám jsem s nimi zkoušel rozprávět,

jak učíval mne kdysi starý Pohl,

leč do škol nepustím ji, neztrpím

ji v úřadech ni vojsku; jediný

jen jazyk mít chci v celé říši své,

to posílí stát, žehnat – myslil jsem –

mi budou vnuci dnešních poddaných.

A teď ta schválnost! Snad že hlavy zmát’

jim blázen Hanke – také poslal mi

ten spis svůj – nebo, a to spíš – toť vzdor

je proti vládě mé a osobě,

však já jej zlomím! Nepotvrdím nic

z těch starých škvárů – korunovati

se nedám – nedám – královský jim hrad

v kasárny změním, v stáje, kantiny,

zkad hlučet bude vojáků mých zpěv

jim do uší – pak zkrotnou! Ha, ha, ha!

To mne to rozesmálo! Nálada

se navrací mi lepší. Tak teď spát!

Svlékni mne, starý...