Josef Jungmann.

Otec zemřel! – Pojďtež všickni věrní

nástupcové jeho svatých stop,

bychom v žalu leb tu slávonosnou

uložili v chudý, temný hrob.

Tělo mizí – branná hradba vlasti,

mocný duch však bude věčně stát,

z nás pak každý strážcem toho ducha

svatých jeho práv chce hájit rád.

Toho ducha byl jsi zkřisitelem,

hlasatelem jeho věčných práv,

jeho budičem v životě celém –

na západě nevyhyne Sláv.

Nad hrobky se věčnosť otevírá,

a věčnosť je všehomíra stan:

„Ještě žijem!“ nad hroby zapějme,

„duchu Českému je život dán!“

Pochovejme předrahé ostatky,

zasypme je žalem velikým,

a co věrné děti vlasti – matky,

žijme jí vždy slovem, činem svým.

Sladce spěte, slávonosné skráně,

bude žít, zač pot se ronil z Vás!

Vás ověnčí věčná milosť Páně,

ježto slyší živý lidu hlas.

Tělo mizí, branná hradba vlasti,

mocný duch ten bude věčně stát,

z nás jsa každý strážcem toho ducha

svatých jeho práv chce hájit rád.