Josef Lukavský.

Půl ze šťovíku zroben jsem, půl z jedu,

a proto snad chutnám tak zatraceně

a hořký posměch mám pro smích i bědu,

že mimo líc vidím i obráceně.

Když histriona uložil jsem k ledu,

já básníkem jsem stal se k vůli změně

a jak dřív ústy teď boj perem vedu

a lhostejno mi, stoupnu-li tím v ceně.

Je kurtisánou muza ta i ona

a žádná cenu lidské duše nemá,

jež pro ni zmírá zoufalá a němá.

Jen okamžiků rozkoš sladká, vonná

je mojí touhou. Věčnost k smíchu jesti

tomu, kdo jed vzal za devisu štěstí.