josef šíma v umělecké besedě

Výstava beze vší výtvarné výtky

mraky a mráčky nítě a nitky

ve vzduchu řídkém obláček plytký

letící růměnec barnabitky

jsme ve výtvarnické stratosféře

kde lítají krajiny stromy a keře

co křídla nemá všecko lítá

zkrátka reelní nadrealita

obláček letí i strom vzduchem pluje

jen torso ženy tu vegetuje

bez hlavy namalováno hnědí

a bez noh: torso na něm sedí

v pozadí koho to zajímá

viz katalog to je krajina

Jaký div že tu i devětsil

vypadá trochu imbécile

že básník nezval (to nejsou výtky)

těžší než obláček silnější nitky

připadá v alešově sále

jako by mu bylo tričko malé

s pianem malíř ho nahodil prudce

i s klávesou, která mu zůstala v ruce

situace to poněkud hloupá

však mu již z nozder modrý dým stoupá

situace jež dopálí tě

v realitě i nadrealitě

Dále je tady celá stěna

majetek štorcha-mariena

duchové hamletova otce

a vůbec co šekspír napsal krotce

to šíma v illustracích svých

znadrealisoval = dal tomu švih

prohlédnuvše si veškery

kresby oleje tempery

krok náš se zas do světa vrací

kde stromy rostou lítají ptáci

kde ženy mají hlavu a patu

jak zjistil jsem vycházeje v chvatu

na slečně sedící u pokladny

jež není torso leč celek vnadný

člověk je celkem rád a vděčný

že není to torso letící slečny

jež vstupné na šímu vybírá

čert vzal už stromy a šekspíra.