JOSEFINĚ N.

Je to sen? Je skutečnost,

co mne obejímá tiše?

Je to pevné, syté dost,

co z té zvláštní výzvy dýše?

Přerouhačská myšlenka,

kterou lze se opojiti:

Jeho! Jeho! milenka

slula takto. Ve sluch zní ti

dávných bitev ozvěna,

jež jí k nohám kladl kdysi.

Jakás výzva plamenná

do tvých snů se tiše mísí.

Cíl, jenž rve mne, uchvátit,

kde se v samu věčnost vtíná!

Pro tvůj úsměv! Tebou zpit,

která sluješ: Josefina!