JOSEFOVI ST.

Když tobě po letech jsem opět v oko zřel,

spatřil jsem, světější že ti tam jiskra zplála;

ač blahá duše má „Heuréka“ zavolala,

hlas můj se přec jen tajně při tom pozachvěl.

Mladistvý ruměnec na tváři tvojí dlel –

on zhasne! – již se v tobě touha zňala,

k činům smělejším by tebe vyvolala;

nebudeš dřímat víc – ozbroj se, abys bděl! –

Na čele tvém to pyšné ducha znamení

jsem odkryl; věz, že z tlumu nízkého

jsi vybrán, abys hřímal bleskem nadšení.

Nechvěj se! poznej slasti žití pravého;

nechť blázni na tě sypou bláto, kamení,

nezapři bojovníka ducha svatého! –