Joséphin Soulary.

Tak tiše zpívá svůj zpěv cikady

ve krátkých notách, ostrý, ironický,

a při tom vždycky hluboký a lidský,

až hledí v duše taj a záhady.

Ženského srdce rozmar, nápady,

i krásných očí pohled démonický

zná v píseň tkát, i smích, pro který vždycky

klesáme k sličným nožkám bez vlády.

Sám lovec, nosí znělek plné brašny,

z nichž amor jemu brousí ostré šípy

a polibky pro dívčí ústa smavá.

A co provádí tento mumraj frašný,

zpěv jeho střásá na tě květy lípy:

to lidská struna znít v něm neustává.