Jsem básník bolesti –

Jsem někdy tesklivý a hlavu ve svých dlaních

se často oddávám neurčitému snění;

jsem někdy veselý a věnce na svých skráních

opěvám květiny a líbám světlo denní.

A duch můj naučil se na sny pozor dávat

ve chvílích ponurých, kdy blesky září v kraje,

a lodím zbloudilým na břehu ohni mávat,

když maják uhasl a kolem všude tma je.

Jsem básník bolesti a utrpení těla,

mam věnce z lilijí kol svého mdlého čela

a potom korunu posetou drahokamy.

A stavím paláce a stavím pyramidy,

jsem básník Osudu a básník věčné Bídy,

a moje království se pyšní za horami...