Jsem hvězda v modrém prostoru...

Jsem hvězda v modrém prostoru

zmítaná touhou – hořím krvavě

po písni srdce, po tvém hovoru – –

a padám k zemi v smutné únavě.

Propast se tmí. A ty, můj vzdálený,

ty vzdálený mne nejdeš zachytit,

já padám, zhasnu, krví zbrocený

mou stopu bude kámen krýt.

Snad přijdeš v čas a hvězdu zachytíš,

jsem tvoje, tvá – tvůj každý sen a dech – –

Však kdybys našel štěstí blíž:

tu krev mou na kameni růží zarůst nech.