Jsem jak ten skřivan ubohý...

Jsem jak ten skřivan ubohý,

jenž k nebesům se nosil,

by ve výšinách oblohy

pěl, chválil, Boha prosil.

Však náhle raněn k zemi kles –

bezvládné křídlo maje...

Ó nikdy víc je nepovznes

v azurné výšin kraje! –

Jen po zemi se plahočil,

kel smrti v chorém oudu;

když mrtev byl, kde pěl a žil,

v tu chladnou klesl hroudu.