Jsem jako pták.

Zda nejsem jako v lese pták,

nechť s písničkou jen prostou?

vždyť křídla k letu do oblak

mně jako jemu rostou;

a jimi rád se povznáším,

když z východu se šeří...

čím předčí mě ti ptáci, čím?

Jen skrovnou špetkou peří!

Leč nad to ještě dudy mám,

ty také něco zmohou;

když na vesnici zadudám,

ruch vjíždí do všech nohou;

kdo slyší, v srdci rozjařen

chtě nechtě zvedá paty

a zpívá: „Dudej, dudej jen,

náš rozmilý, náš zlatý!“

I dudám: „Buďte veseli

a rod svůj v srdci noste,

co nepřátelé naseli,

v čas vypleňte a zkoste;

řeč otců braňte, dům i luh,

to zlosyn nejdřív béře,

a jde-li k vám, ten ďáblův druh,

hned na tři zámky dvéře!

A zataraste sklep i sad

a bděte bez únavy,

dřív připlazí se k vám jak had,

pak vlk je z něho dravý;

kam padne, zle! Sklep otvírá

a tajně v sýpku leze

a včely o med obírá

a podrývá niv meze.

Pak mizí výskot, zniká zpěv,

a oněmují dudy –

tož pozor, lide, zjař svou krev,

kryj stále se a všudy;

braň co ti život v úděl snes':

svůj lán i dům i děti,

a jíti nechce-li ten pes,

tož kopni ho, ať letí!“