Jsem lékařem.

Tak bledé jsi, ty dítě moje!

Kde stopy růží na tvé tváři?

Snad touha jakás bez úkoje,

snad žal tvé útlé srdce maří?

Tak bledé jsi, ty dítě moje –

ret k úsměvu se marně nutí!

Co zdrojem tvého nepokoje?

Jsem lékařem, snad pomohu ti.

Ty oko klopíš beze slova,

a ňádro tvoje v rozechvění. – –

Bych znal, že láska lék ten chová,

své srdce dal bych k zpomožení.