JSEM PĚVEC TOULAVÝ.

Zpívaje chodím po světě –

mne hoch i král zná v kraji –

den prozpívám a v noci se

mi nové písně zdají.

Kam přijdu: „Zpěvák, zpěvák jde!“

vše kolem mne se točí

a všechny ruce tisknou mne

a září všechny oči.

Kde dobrá duše přebývá,

já nikde nejsem cizím,

já seji radost života

a radost za to sklízím.

Ač nemám dům a nemám pluh

a na poli ni klásku –

mám víru přec a naději

a pro každého lásku.

Jsem jak to ptáče nebeské,

jež rodný dům má všady,

a živ jsem ještě – bohudík

a neumřel jsem hlady.

Jsem jak ta polní lilije,

jež pod rosou se kloní,

byť stříbra, zlata neměla,

přec Bůh se stará o ni.

Já nemám v světě nepřátel

a nevím, co je tíseň –

dá-li mi někdo slovo zlé,

já dám mu za ně píseň.

Kdo od Boha má zpěvu dar

a se strunami umí:

Byť bylo srdce z kamene,

on přec je rozešumí!