JSEM PTÁK...

Ne, nejsem harfou, jež tlí v koutě odstavená,

na niž už nikdo ze živoucích nehraje,

jež ze spánku jen maně někdy pozastená,

když vichor perutěmi prudce zavlaje:

jsem nástroj, jejž třímají dosud živé ruce,

jenž trne blažeností nebo zalká v muce.

Houslemi nejsem, jež jsou k spánku uložené,

ni citerou, již v rubáš halí šedý prach,

ni v rakvi mrtvolou, nad níž se hrobka klene,

ni vrakem pochovaným v mořských hlubinách,

ni studnou listím zanesenou v pustém lese:

jsem pták, jenž na peruti k slunci pozdrav nese!