JSEM SAMA DOMA

Jsem sama doma, vůně táhnou mdlé

tím otevřeným oknem ke mně s moře,

v něm měsíc zhlíží se jak v zrcadle

šat stříbrný svůj do vod temných noře.

Vzduch dusný je, jsou květy uvadlé,

mrak jako netvor visí na té hoře,

blesk křižuje se v dálce zašedlé,

stín leh’ si kol jak na mou duši hoře.

Tmou vítr fičí a hrom burácí,

tvář bledé luny mraky uschovaly,

jak pod rubášem nebe krvácí.

Zlem za lásku mi život odplácí...

jsem sama doma, rány v srdci pálí –

zřím zrak Tvůj ve tmě jak se odvrací.