Jsem sama. Ó, proč nepřijedeš sem!

Jsem sama. Ó, proč nepřijedeš sem!

Tak opuštěna v starém domě hynu,

je pusto kolem, šeď, je holá zem,

a na všem leží těžký příkrov stínu.

Když kraj ten luzný prvně shlédla jsem,

že najdu zde, jsem mnila, domovinu –

leč cizí zůstal mi, a večerem

jen hořký pach mne ovál země klínu.

A vítr házel vlnou, příboj smýval

zdi vetché domu, soumrak plakal v nich,

a ze všech koutů smutek na mne kýval.

Svit každý zhas'. Tmou zvony kvílí věží

jak umíráček... v horách padá sníh –

v mé duši zebe, na mém srdci leží.