Jsem sama. Ticho kol. Spí květný luh,

Jsem sama. Ticho kol. Spí květný luh,

ztich' skřivan v poli. Zmlkly písně ptáků,

srp tiše leží, klidně stojí pluh,

spí vše – i bol, a slza vyschla v zraku.

Spí tiše město. Ustal šum a ruch,

a v tiché řece svítí hvězdy z mraků,

spí unavená země – a jen Bůh

se dolů s nebe dívá na oblaku.

Jsem sama. V duši mé je mrtvý klid,

mír svatý leží jako na hřbitově –

a přec by chtěla duše moje žít!

Ve vichřici se jako bříza chvít...

Mé srdce zbudit by se chtělo v rově,

a pod příkrovem, Bože, bouřně bít!