Jsem smutný pěvec ponurý, jenž do Vašich chvil štěstí

Jsem smutný pěvec ponurý, jenž do Vašich chvil štěstí

se smíchem skepse ve tváři, však v duši s žalem zírá,

má píseň prostá v neštěstí Vám nové hoře věstí,

zní skomíravě z daleka a nikdy neumírá.

Vy, bláhoví, si říkáte, že zlatě kvete mládí,

a že jsou sladké rudé rty a hebké tváře ženy, –

tak po vlně jen lapáte, jež hladce v moře pádí, –

pak v ruce máte vodu jen a trochu kalné pěny.

Vám umře mládí, zbledne ret a ve tvář vrásky skočí,

pak do prachu se skloníte a uvítáte rádi

tu velkou světa Vládkyni, jež přísně hledí v oči,

jí dáte vše, – svůj pláč a smích i to své zlaté mládí.