JSEM TOBĚ SKRYT...

Ne marně tobě šeptám:

hleď dlouze v oči mé.

Snad věci zahlédneš tam

pro tebe stajené.

A vidím tě tak smělou!

Jdu, pro tě znavený.

Vždyť hýřil jsem noc celou

to opět svými sny!

Ty myslíš, že snad skojí

ta láska tvá můj cit.

Že nezříš touhu moji,

jsem tobě tolik skryt.

Tak v noci kdybys vstala

jak k pouti tajemné,

a dlouze zadívala

se jednou v oči mé,

pak lze jen, – sen to pouhý –

se k duši naklonit...

Že nezříš moje touhy,

jsem tobě tolik skryt!