Jsem zachráněn...

Jsem zachráněn...

Už sladké slovo se rtů sklouzlo,

už cítím v srdci vesny kouzlo,

už prchnul těžký sen:

jsem zachráněn!

O, dítě, dítě, dítě písní mých,

slyš! naše láska zvoní po lesích,

fialkou v stínu vychází

a vůní dýše z pod mlází,

přírodu všecku budí ze sna:

vždyť je to vesna, naše vesna!

O, pojď a nelekej se zloby světa víc:

máš ruku mou, ta dá Ti perel na tisíc;

máš srdce mé, a to svět celý slétá,

a co v něm zvučí, plane, voní, zkvétá,

ty země, moře, hlubin, nebes divy

pak Tobě vyzpívá, má růže, slavíkem:

dni naše v jarní překouzlí se nivy,

a láska naše bude na nich básníkem.