Jsi, Ceresio krásné, proměnlivé,

Jsi, Ceresio krásné, proměnlivé,

dnes v slunci svítíš, v modru oblaků,

noc rozžíhá v tvé tůni hvězdy snivé,

a žhavé ohně svívá soumraku.

A zítra chvíš se, siné, zimomřivé,

jak závojem se halíš do mraků,

stín do tvé tůně padá, smutky tklivé

svál do vod tvých jak chmury do zraků.

Jsi záhadné a nevyzpytné tak!

Jak ústa mlčíš. Tajemství tě halí,

jak temná ocel tvrdý je tvůj zrak.

Noc hladinu tvou slzou opřádá

jak drahé oči... rána v srdci pálí –

na duši příkrov Ticha dopadá.