Jsi daleko. Nás vesmír širý dělí,

Jsi daleko. Nás vesmír širý dělí,

a strmé skály mezi námi ční,

nad nimi v přítmí orel krouží smělý,

a slunce stojí v žhavém poledni.

Jsi daleko. Ten rudý západ skvělý,

jenž krvácí jak srdce, smutek dní,

vše kol Tě volá. Chodec osamělý,

má duše, pláče v tiši večerní.

Jsi daleko. Zda vzpomeneš si na mne,

a zahledíš se v touze na oblak?

Ó, naděje mé světlo zlaté, klamné!

Tam v hlubokých těch lesích jedle šumí,

skví encian se modrý jak Tvůj zrak,

krok zvučí Tvůj – leč hebký mech zvuk tlumí.