Jsi jako štít ten – oplácí nám smrtí

Jsi jako štít ten – oplácí nám smrtí

tu naši lásku. Nepřístupný je,

a objímaje, v náručí nás škrtí,

než rubášem nás chladným přikryje.

Je pyšný tak. A když nás nerozdrtí,

tu v metelici šelma zavyje,

jsme oddáni mu, věrni nadosmrti –

hrot, chlad se jeho v srdce zaryje.

Jak na ledovci, který k nebi ční,

jsou na Tvém čele chmury jako mraky,

v nich soumrak rozžal ohně večerní.

Kdo přišli k němu, zpět jdou v mátoze,

a obracejí v marné touze zraky

tam, kde se tyčí, Titan, k obloze.