Jsi lhostejna, jsi němá; básník pouze

Jsi lhostejna, jsi němá; básník pouze

ti soucit dal, tys bez něho však chladná,

ač krásná na pohled a v pravdě ladná,

leč to je vše, co jevíš naší touze?

Ať hojnost blaží nás, ať týrá nouze,

z těch nevyruší tebe z klidu žádná

a ptá-li se kdo: „Proč? mluv, světovládná?“

vždy váháš, nemluvíš a mlčíš dlouze.

Jen někdy tajemnou nám šepceš větu,

již uhodnout se domníváme maní,

jak ptáka poznat mníme podle letu.

Vždy stejně hovoříš nám, divná paní:

„Hleď uhodnout mne, neb dej s bohem světu,

leč odpověď ti dám až po skonání.