Jsi nejen touhou mou, jsi smysly všemi,

Jsi nejen touhou mou, jsi smysly všemi,

a bez tebe by ve tmě tápal duch,

když cizí zůstaly by jemu vjemy,

jak slepým barva, hluchých zvuků vzruch.

Mé smysly tebou rozvily se v květ,

dřív spaly jen, jak o kráse kdo neví.

Ty láskou přiblížils mi celý svět

a v kráse on i vesmír se mi jeví.

Den tebou průhlední a jasní noc,

jsi tajemstvím i slibem na zázraky;

nad zajatkyní svou máš vládce moc

a žezla pokynem jsou tvoje zraky.

A co dřív bylo boha výrazem –

teď v tobě zrcadlí se odrazem.