Jsi snářem, léno lze zda zneužíti...

Jsi snářem, léno lze zda zneužíti,

mníš zvýšit se, však v propasť krok se smýká.

Čím to? Že’s encomiasta stačil v spití

že v mih, chtěj cultovat věc za se, zákopníka.

Pythickým ohlasem vol strópha zníti,

v alternativu pro jedno se zříká

hruď dobra druhého. Čím klient v zbytí,

v soud. Co po něm ti! Patří každý do publica!

Tak modlitby lze skřivit účel, cíl,

lkáš slitování aetru, rozum bloudí

leč, lós co lepší od Haemu stesk loudí.

Ó skřehlé touhy, světla lacu v žďání,

skor prozřetnosti v pietu vzdát se maní,

přirozné z dob, vzrodu, v skráň v nadání.

Zda s krásou výš lze nad světlo poznání?!