Jsi stále tady. V snu mém žiješ pouze.

Jsi stále tady. V snu mém žiješ pouze.

Tvá duše dýchá, srdce bije Tvé,

Tvým dechem vše kol zachvívá se dlouze,

Tvá Musa přes práh svatyně mne zve.

Tvůj slyším hlas – to potok v horské strouze

jen zurčí tam. Jak teče, vše kol rve,

klam byl to pouhý... „Ztiš se,“ dím své touze,

a duši: „Neplač! Osuš oči své.“

Leč marně mluvím. Duše neslyší,

a touha má mne také neposlouchá,

mé srdce v smutku svém se neztiší.

Cos' travou šustí... ještěr... „krok to byl?“

Leč Tebe nikde – šumot – vzlétla moucha...

zrak hledí zklamán, žal jej orosil.