JSME K BOJI ODSOUZENI.

JSME k boji odsouzeni!

nuž, budem dál se rvát, –

jak osudem to dáno,

tak nutno už to brát;

jak osudem to psáno,

tak nutno už to číst –

co na tom, víc či méně

že zas o černý list!

Jsme k boji odsouzeni,

však ne, kde pot a krev

na naši tekly líchu,

jen sbírat zrno z plev;

a pohozenou skývu

jen jísti hezky tich,

a co je právo všude,

by u nás bylo hřích.

Co na tom, dnes kdo seje,

co na tom, dnes kdo žnec,

ta naše česká půda

je naše, naše přec!

Stát v boji o věk déle,

to je už jeden plat; –

náš prapor klesne k zemi

jen s tím, kdo na ni pad’.

Jen vzhůru, vzhůru, vzhůru!

a každý ve svou zbraň!

kde hrdé české srdce,

kde hrdá česká dlaň.

Sic domluvila děla

a zlomen byl náš cep,

však tvrdá ruka zbyla

a vzdorná česká leb.

A právo zbude právem

a lstí zůstane lest,

kde vroucí láska v srdci

a na čele kde čest.

Svou láskou vlasti štítem

a prací její hrad: –

tak věky jsme tu stáli,

tak dál tu budem stát!