Jsme národ jeden.

Jsme národ jeden: od Šumavských plání,

kde často prchal zrádce, vrah i žhář,

až tam, kde Praděd šedou hlavu sklání

v ráj slezských hor a smutně halí tvář,

že k nám se valí chlubné vlny cizí,

by pohltily naši mluvu ryzí

a zatemnily zlatou její zář!

Jsme národ jeden: od Taterských štítův,

kde bědná Slovač úpí v zajetí

a kde se tají nářek Svantovítův,

kam hlahol české mluvy zaletí,

tam všude žije národ pravých Čechův,

své řeči věrný do posledních vzdechův

a slavný činy, velký obětí!

Jsme národ jeden: k družné Moravěnce

po straně pravé švarný junák Čech

se tulí vroucně jako k zasnoubence,

po levém boku taje horký vzdech

slovenský šuhaj podává jí ruce,

a nad hlavou se v nevýslovné muce

brat slezský kloní, líbá sestřin dech!

Jsme národ jeden: všem jest Praha zlatá,

matička naše, náš jest Velehrad,

jest Opava i Nitra naše svatá,

ač obě cizí oblékají šat,

a v plném světle slovanského lesku

plamená jako slunce na nebesku

Libušin stolec, svatý Vyšehrad!

Jsme národ jeden: náš jest Vácslav Svatý,

jenž věrným Čechům nedá zahynouť,

náš Rostislav, jenž poklad přebohatý

národu svému kázal rozvinouť:

Kristových nauk svaté Boží slovo;

a vzrostlo záhy pole Methodovo

v sad velebný, kde milo spočinouť!

Jsme národ jeden: náš jest Kollár slavný,

slovanských tužeb slavík nadšený,

náš Palacký jest velký, neúnavný;

náš dobrý vůdce, otec vznešený,

náš Jungmann jest, jenž národ z hrobu volal

tak horoucně, že nikdo neodolal,

a žije zase národ vzkříšený!

Jsme národ jeden: rozděliť nás chtějí

jak dříve často, naseť koukolu,

otráviť duše jedem beznadějí

a v srdce veštvať zmiji rozkolu;

však nedáme se, svornosť buď nám heslem

a láska k vlasti nejpevnějším veslem,

pak dojdem’ jistě svého úkolu!

Jsme národ jeden, byli jsme a budem’!

Svým svoji žijme v lásce účinné,

jsme národ jeden, byli jsme a budem’

vždy jedno velké tělo rodinné:

jednotou vzrostem’ v obec nerozbornou,

k útokům pevnou, nepřátelům vzdornou

pro blaho vlasti velké, jediné!